Paleta názorů a ptákovin

Každá společnost, každá doba, má nějaká paradigmata - nějaké představy o tom, co je normální. Ona paradigmata se mění. Ale přečasto jde jen o jakési dětinské vzpoury proti něčemu ukotvenému v přírodních zákonech. Proti něčemu, s čím nikdo nehne a nikdo rozumný ani hýbat nechce.

Šedá zóna, šedá ekonomika. Něco, co se neobjevuje ve volebních programech žádné strany. Něco, o čem se nevyučuje na středních ani vysokých školách. Něco, co přežívá snad už od pravěku a nezmizí to. Jak žít se šedou ekonomikou?

Blíží se čas dovolených, prázdnin i brigád. Středo- i vysokoškoláci se aktivně zapojují do ekonomického procesu a někteří z nich poprvé v životě zjistí, že existuje něco jako daně, pojištění, případně povinnost si zameškané hodiny nahradit. Mnozí z nich v sobě objeví i netušenou manuální zručnost.

Tohle se nedá vydržet! Takhle se nedá žít!

Nikdy jsem netoužil mít psa. Ale když už se o jednoho z nich starám, chci, aby to bylo k oboustranné spokojenosti. Je zajímavé pozorovat ostatní pejskaře.

Kdepak, už to není jako za nás. Tehdy se člověk alespoň u rádia nebo u televize pobavil. Ale dnes...

Nedotknutelné tradice? Já vám nevím. Co se stane s národem, až některé z nich zaniknou? Osobně se domnívám, že nic.

To, že mimo jiné učím ekologii, ještě neznamená, že jsem zezelenal. Ono se zelené myšlení s vědecky postavenou ekologií skoro až vylučuje, řekl bych.

Kladl jsem si za úkol připomenout tu desáté výročí úmrtí spisovatele Jaroslava Velinského alias písničkáře Kapitána Kida, ale prošvihnul jsem. Ony se děly jinačí události. Tak až teď, když jsem si opět vzpomněl.

Málo platné, dnešní technika má takové schopnosti, že až jeden žasne. Moc by mě zajímalo, jestli si autoři sci-fi někdy představovali, že technika bude fungovat právě TAKHLE. Ti nejlepší z nich asi ano.