Paleta názorů a ptákovin

Nevím jak vy, ale mně kdyby někdo řekl, že od příštího týdne mám dělat ministra, asi bych si hodil mašli.

Představuji si analogickou situaci. Blíží se půlnoc, když vtom zazvonění a do bytu nám vtrhne omedailovaná a oprýmkovaná návštěva. "Byl jsi na vojně? Byl! Tak od pondělka velíš letectvu!  Že jsi na vojně jenom jedinkrát řídil bévépéčko a při střelbách nic netrefil? Nevadí, šéfové nestřílejí a mají své řidiče. Že jsi po vojně celý život pracoval jako učitel biologie? No vidíš, takže organizační schopnosti máš a s lidmi pracovat umíš! Od pondělka velíš letectvu, jsi nejlepší kandidát, jakého jsme našli."

Armáda s takto jmenovanými veliteli by se asi rychle zhroutila. Ale jakpak asi strany vybírají budoucí ministry? A jak se chovají ti kandidáti, z nichž se vybírá? Děje se to jinak, než ve výše uvedeném příkladě?

• Jsou straníci, kteří léta u předsedy škemrají "Prosím, prosííím, udělejte ze mě ministra něčeho. Třeba kultury nebo obchodu nebo tak nějak"?
• Nebo pár členů dostane úkol "Hele ty si študuj všechno o kultuře a o průmyslu, ty si koukej našprtat problematiku zdravotnictví a ty objeď pár států, jak tam vypadá školství. V příštích volbách s vámi počítáme do ministerských křesel"? To by ještě nebylo to nejhorší.
• A nebo snad opravdu nastává situace jako na začátku článku? "Ten blbec (ta blbka) podváděl(a) s diplomkou, musíš to vnitro (místní rozvoj, kulturu...) nahonem vzít místo něj (ní), jinak je naše strana v řiti! A to přece nechceš, soudruhu, že ne?!" (V tomto článku používám oslovení "soudruhu", které lze pochopitelně libovolně zaměnit za "bratře", "občane", "ty vole", "kolego" - jak je libo)

Nový ministr se nějakou dobu rozkoukává, z politických důvodů vymění pár náměstků a jmenuje nového tiskového mluvčího, protože zatím neví, co by tak jiného měl udělat. A ministerstvo nějak funguje. Zatím vždycky nějak fungovalo. Ostatně ministři z jiných politických stran se v tom plácají úplně stejně, takže na jakoukoli kritiku lze odpovědět "Co? My že to děláme špatně? Tak se podívejte na ministerstvo XY!" PR odborníci placení z rozpočtu ministerstva přesvědčí tisk a veřejnost, že ministerstvo pracuje dobře, a jede se dál.

Hlavně mě fascinuje, že se vždy nakonec nějaký ten člověk najde. Ať studoval co studoval, ať má praxi jakoukoli, ať ho odborníci daného resortu znají nebo ne. Parta "my kluci, co spolu mluvíme" se shodne: "To je kandidát naší strany na ministra, ten a žádný jiný!"

Dotyčný možná potěšeně zavrtí ocáskem a začte se do Káji Maříka, aby z té kultury nahonem něco nasál. Nebo partu kluků, co spolu mluví, pošle do háje zeleného. Ale to ať si rozmyslí: "Tedy soudruhu, strana ti prokázala důvěru a ty takhle? Rozmysli si to ještě, máš hypotéku a malé děti!" Anebo dotyčný schroupe pár antidepresiv a pronese: "Soudruzi, důvěru, kterou do mne strana vložila, nezklamu. Slibuji, že budu jako ministr poslušně hájit zájmy naší stranické party kluků, co spolu mluví, i když tomu rozumím jako koza petrželi."

Jenom škoda, že na místa ředitelů škol jsou doposud vybíráni jen učitelé, na místa prvoligových fotbalových trenérů bývalí aktivní hráči a na místa okresních ředitelů policie jen policisté. Už aby se nám metody výběru ministrů rozšířily i do dalších sfér. Majitel velkoobchodu se zeleninou jako fotbalový trenér, učitel dějepisu guvernérem banky, herečka ředitelkou policie. Víte, jaká by to teprve byla sranda?