Kéž jsou všichni...
Zase jednou jsem potkal anonymní bilboard s nápisem "Kéž jsou všechny bytosti šťastny". Podnětná myšlenka, co říkáte? Těch možných asociací!
Tak například: "Cože, ty si spokojeně žiješ, zatímco existují bytosti, které nejsou šťastny? Nestydíš se?" Oblíbená mantra soudobých napravovatelů lidstva (upřesňuji: jen jeho evropské a severoamerické bělošské části, zbytek lidstva napravován být nepotřebuje a nesmí).
A co tohle: "Cože, já mám být šťasten a přitom nejsem? Tak to fofrem zařiďte! Od čeho jiného politici jsou?" Neboli slib mi, že budu šťasten, a zvolím tě.
Inu, už jsem tu kdysi provedl matematickou redukci onoho hesla. Jestliže něco platí pro celou množinu, platí to i pro všechny její libovolně zvolené podmnožiny. Tudíž "kéž jsou všichni lvi i antilopy šťastni", nebo "kéž jsou všichni pedofilové i děti šťastni".
A na závěr si vymyslím bytost, která touží po štěstí. Bude to taková alegorie a jenom doufám, že ti, kdo by se v ní mohli poznat, se v ní nepoznají. Tak poslouchejte:
Cítím se být chodcem. Sedím sice za volantem auta, které řídím, ale cítím se být chodcem. Abych byl šťastný, chci se i se svým autem projíždět procházet po chodnících. A chci se po chodníku projíždět procházet i se svými přáteli. Bohužel většinová společnost ve mně vidí jen automobilistu a brání mi ve štěstí. Kdy už se v našem národě zrodí dostatek tolerance, abychom se dočkali zákonů, které nám, řídícím chodcům, zařídí výjimku v silničním zákoně? Zatím máme zažádáno o povolení našeho pochodu i s auty po pěší zóně a vypadá to nadějně. Konečně se domůžeme svého práva být šťastni. A taky chceme levný benzín a víc parkovišť.